Vesnická hlídka na Blog.cz

Vrznutí utahované matice prořízlo noční ticho. Jan Tleskač se zastavil uprostřed pohybu s momentovým klíčem v ruce, nasazeným na matici vrtule. Okolí v blízkosti jeho kůlny však poklidně spalo dál. Tleskač vydechl a otřel si orosené čelo. Kdyby ho tu načapal EM, byl by to fakt průšvih. Ovšem kdyby ho dostal do pracek Q, bylo by to daleko horší. Ale i kdyby sem vletěli oba dva, nebylo by to nic ve srovnání s tím, kdyby sem vletěla ta zpropadená Noční Hlýtka. Tleskačovi se při té představě udělalo šoufl a proto nebylo divu, když si s myšlenkou na Plešouna a dvě Rudý Jiskřičky, co se tu teď roztahují, odplivl do kýblu na špony dva litry obsahu svého žaludku. Hrozné.

'No, tak jen opatrně a potichu', pomyslel si a dotáhl kontramatku na hřídeli. Pak odložil klíč na ponk a otřel si ruce do hadru. Vytáhl krabičku s bilobovými cigaretami, které mu za protislužbičku obstaral Vitfar od Uctívačů Ginkga a jednu si vložil do úst. Škrtl o ponk zápalkou a zapálil si zelenou cigaretu. Slastně potáhl, mávnutím zhasl sirku a obloukem ji odhodil na podlahu. Leč ouha! Sirka nezhasla a padla do směsi chladící olejové emulze, kovových špon, hadru a alkoholických zbytků Tleskačova žaludku. Brčálově červený plamen olízl strop kůlny. Tleskač zavrávoral a chytil se ponku. Momentový klíč konečně zvolil směr své balancovitosti na okraji ponku a v závislosti na fyzikálních zákonech nabral směr k podlaze. Však místo cinkotu po podlaze poskakujícího kusu nerezu se ozval bolestivý řev poskakujícího Jana Tleskače, neboť mu kus nerezu přistál na noze. Bolestí šílící Tleskač vrazil ramenem do železné skříně, která přispěla svou troškou do hlučného mlýna vysypáním bez ladu a skladu naházeného nářadí. Bezpečnost a ochrana zdraví v práci Tleskačovi prostě moc neříkali. K dovršení zmatku se zpoza převrácené skříňky vysypaly od myší ohlodané ostatky pracovníka kontroly BOZP a PO, který se tu stavil někdy z jara a který, alespoň jak dokládá korespondence v archívu úřadu BOZP a PO, napsal o Tleskačově dílně několika stránkové pojednání, ve kterém tuto provozovnu označil závěrem za příkladnou. Dovětkem dodal, že nic zářnějšího už ve svém životě jistojistě neuvidí a proto se poroučí a odchází do výslužby (penzi mi posílejte do Tleskačovi dílny, ul. Jantary z Bamtaje, čp. 29a, ve dvoře). Jeho lebka teď upřela oba své důlky na poskakujícího Tleskače s výrazem "JÁ JSEM TI TO ŘÍKAL".

V okolních oknech se začala rozsvěcovat světla a probuzení obyvatelé domu se začali dožadovat odpovědí na své spánkem zmatené otázky.

"Co se to tam děje?!"

"Je tam někdo?!"

"…mami ještě chvilku…"

"Co to tu smrdí?!"

"A co na to Jan Tleskač?!"

"…Ty všiváku, v kolik si zas přišel, že jsem tě neslyšela?! A proč spíš v botách?!"

"Že to vypadá, jako když hoří, vite pani?!"

To vše se snášelo kolem vyděšeného Jana Tleskače, který si přikrčen v kůlně promítal na pozadí svých zavřených víček celý svůj život. Náhle se však film jeho života dostal do okamžiku, kdy stál v hořící kůlně a poslouchal křik zvenku. V tu chvíli se Tleskač probral ze svého smiřování s osudem. Sedl na své vylepšené kolo a jako uragán se v bouři jisker a uhlíků vyřítil stěnou kůlny do dvora a průjezdem na tichou noční ulici. Jen vyděšeně vzteklé mňoukání velkých koček uvázaných pod křídli Tleskačova bicyklu doznívalo na vlhkých kočičích hlavách vozovky. Právě včas. Lidé už vybíhali z domu a do volání "Hlýtkaaa!" a "Hoříííí!" už začalo zaznívat cinkání kbelíků a vrzání domovní pumpy.

* * *

"Tak znovu!", zařvala Elánka a potáhla z toussaintského siláka. Na provizorním jevišti, které bylo postaveno na dvoře strážnice, se krčilo několik nováčků hlídky a třáslo se zimou a strachy při pohledu na přecházející seržantku.

"Jste ta nejhorší banda, která kdy nacvičovala program na Vánoční besídku, jakou jsem kdy viděla!", nesl se hlas zhrublý tisícovkami vykouřených doutníků dvorem a přehlušoval tak ševelení padajícího deště se sněhem, "I banda degenů z platanovýho háje by to zvládla líp a kapelníka by jim klidně moh' dělat Geria Vitfar Matton!"

"Ale seržo," osmělil se uraženě jeden z nováčků, "my už vážně…"

"Kolikrát vám mám řikat, abyste mě při zkoušce neoslovovali seržo, ale rejžo!" přerušila ho opět seržantka a zpražila ho pohledem tak, že na tom nebožák vydělal náhle uschlým oblečením.

"Takže se teď znovu podíváte do partitur a vystřihnete mi takovej Sbor Židů, že by na to moh' bejt Džuzepe hrdej! Zatím ho to vaše krákání jen vobrací v hrobě."

* * *

Pekař Ječmínek zrovna vmíchával do škvarkového těsta tajnou ingredienci ve tvaru Polyphaga aegyptiaca, když tu mu průvan ode dveří sfoukl plamínek v lucerně. Leknutí převrhl krabičku s nalovenými švábi a ti se okamžitě vrhli přes místnost pod nohy příchozího. Ostré křupání bylo odpovědí na vyděšené Ječmínkovo ticho. Pak si návštěvník sundal kápi a Ječmínek konečně vydechl.

"Bohové, Vitfare, ty nemáš rozum! Co kdyby Tě někdo uviděl?!", zatahoval spěšně závěs na okně Ječmínek.

"Mrzne, sněží, a navíc Hlýtka nacvičuje na besídku, tak se není čeho bát!", poukázal na zjevný fakt vůdce Uctívačů Ginkga, radikální to odnože degenů z platanového háje. Potom sundal z ramen mokrý plášť a hodil ho do krbu uschnout. Z boty vylovil sešmajdanou krabičku bilobových cigaret, strčil si jednu tabákem do pusy, zapálil si filtr a slastně potáhl. Pak se rozkašlal, cigareta přilepená na spodním rtu se zhoupla a sežehla mu vousy na bradě. Vitfar ji chytil, přičemž si spálil konečky prstů o seškvařený filtr, a škubnutím si serval k cigaretě přilepenou kůžičku ze rtu.

'Hodně vysokej platan to musel tenkrát bejt ', pomyslel si Ječmínek a potřásl nevěřícně hlavou s pohledem upřeným na pobratima z bratrstva, "A co tu vůbec děláš? Víš, že se máme sejít, až bude mít Tleskač hotovo," vrátil se k míchání těsta.

"No právě! Vypadá to, že někdo zapálil Tleskačovu boudu a Tleskač není nikde k nalezení," sedl si na lavici u pece Vitfar, vybíraje si z vousů spečené kousky.

"Že by Hlýtka něco tušila?!"

"To asi ne. Víš jaký jsou. Hned by sem vletěli a všechno rozmlátili."

"No, já Ti nevím. Od té doby, co tu zavládla ta rudá sebranka v čele s Renegátama, tak jdou na všechno dost citlivě. Však si vzpomeň, jak ti tuhle poslali zpátky to tvoje záškodnický komando."

"Co na tom bylo citlivého?!"

"No, všichni měli nakopáno do citlivejch míst a někteří dokonce měli dost na dotek citlivý ty rány, odkud jim ten zrzavej mizera Ňauu ukousal prsty."

"Hmm… Něco na tom asi bude. Navíc byli tak bolestí bez sebe, že si ani nevšimli, že je sleduje Hlýtka a z jedný naší svatyně se tak prý stala drůbežárna, či co?!"

"Co to meleš?!"

"No, naše Strážní Hláska psala, že tam prý kokrhal červenej kohout…"

'To snad ani není možný, že by mohl být někdo takhle blbej',chytil se Ječmínek za hlavu a dal si tak jednu měchačkou za ucho, 'On to snad dotáhne až na velekněze Degenů.'

"Tak já pomalu půjdu", hrabal se v krbu Vitfar.

"A proč jsi vlastně přišel?!"

"Jo, no vidíš, málem bych zapomněl. Mám Ti vyřídit, že se sejdeme v Jeklidově táboře. Má pro Tebe nějaký rozkazy," navlíkl na sebe místy prohořelý a doutnající plášť Vitfar.

"Hmm…"

"Jo, a prý se Tě mám zeptat na bráchu, říkal Jeklid. Ale to je nějaká blbost, ne?! Vždyť tobě přece zabil bráchu nějakej vědmák na Jaruze, ne?!"

Obratně vržený bitevní piroh vyrazil Vitfara na ulici. Při dopadu do louže si vůdce Uctívačů vyrazil dech.

'Jeklid je fakt mrcha', pomyslel si Ječmínek, 'ale já to těm vědmákům vrátím i s úroky.'

* * *

"Já opravdu nemám slov!" rozčilovala se Elánka a pohrávala si bezmyšlenkovitě s kleštičkami na doutníky, "je vůbec možný, že byste byli taková parta ignorantů?! To nemáte úctu ke svému staršímu seržantovi, který napsal takovou skvělou operu?! Mám ho snad vzbudit, abyste mu mohli předvést, jak przníte jeho dílo?!"

Všeobecné zděšené kroucení hlavou způsobovalo zvuk, jako když se sype kožené brnění po schodech.

"Nebo mám snad poprosit Ňauuka a Guláše, aby zahráli svoje postavy sami?! To by byla možná skvělá motivace. Ten úprk byste ani moc hrát nemuseli, co?!", ušklíbla se se zlým pohledem v očích seržantka Zářící. Jedna strážkyně na podiu při tom pohledu omdlela.

"Odneste mi ji z očí a vyberte někoho dalšího na její místo!"

Dva hlídkaři popadli zcepenělou strážnou a odnesli ji do budovy strážnice. Chvilku na to se z ubikace denní hlídky ozval zvuk hádky a rvačky. To se hlídkaři snažili vybrat další oběť Elánčiných Vánočních nálad.

* * *

Snop jisker, který se táhla za letícím bicyklem, vykresloval na obloze představu daleko většího množství hvězd a souhvězdí. Tleskač zuřivě šlapal do pedálů a snažil se pleskání po tlamách umlčet vřískající kočky pod křídly. Tu se od střechy domu odrazil stín a zrzavá šmouha nasvícená září jasné hvězdy proletěla neomylně prostorem a sevřela Tleskačovo lýtko. Tleskač zavřeštěl bolestí, čímž přehlušil obě kočky a zapomněl, že drží řidítka jen jednou rukou, ohnal se po trapiteli. Změť železa, chlupů a plátna přístála přímo na dvoře strážnice Vesnické Hlídky.

* * *

"Ty woe, Kašpare, co to bylo?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Napřed, woe, bílá vlasatice sem, pak červená vlasatice tam, pak do ní narazila ta zrzavá vlasatice,… woe, co se to děje?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Ty woe, Kašpare, to už si říkal. Ale za kterou hvězdou teď jako máme jít?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Ale no jo porád. Už to sakra nehul. A co ty černej tam vzadu?! Nevystrkuj bradu a poraď, woe."

"Hula hula umbaj kví kvá kvalimany…"

"Co řikal?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Muáááá. Víte co, vy dva?! Půjdem' za těma dvěma, co spadly támhle. Dvě sou lepčí jak jedna, no ne?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Umbaj kví kvá kvót…"

"…chjo… to sou mi mudrcové…"

* * *

"(spousta podivných sakrálních názvů a náboženských výrazů, taky něco o počasí, v mnoha různých jazycích, avšak označujících stále ty samé věci) Kocoure! Vodnes si ten svůj úlovek z mýho podia a z mojí zkoušky, než se naštvu a stáhnu Tě z kůže!"

"Ňauuuu škráb prsk huhly huhly…"

"Tak to jsem slyšela!"

* * *

"Tak na tohle fakt nemám čas, Tleskač", přecházel před celou předběžného zadržení holohlavý seržant.

"Já znám svoje práva", prskal přes mříže zadržený cyklista-aviatik.

"Jo?! Tak to si rád poslechnu", opřel se o zeď seržant, vylovil z kapsy u bederky zbytek doutníku, zapálil si a založil ruce na mohutném hrudníku.

"Hmm… jo… všechno, co řeknu, může být použito proti Vám, právo na avokádo, pokud si ho nemůžu dovolit, bude mi přiděleno, … hmmm… a taky mě nesmíte mlátit…", rozzářil se Tleskač.

"Hm, hezký. Takže panáčku, buď začneš zpívat, nebo nedostaneš ani jablko, natož avokádo. Takže, co ty na to, Tleskač?!" přehodil si seržant z koutku do koutku doutník a mocným potáhnutím rozzářil konec tak, že oslnil vyslýchaného.

"Ale já přece nemůžu zradit Velký Plán!" zděsil se Tleskač.

"Pro začátek můžeš začít tím, proč si, u Succellova kladiva, pod křídla přivázal ty velký kočky," odklepl popel seržant.

"To nejsou kočky, vy přírodopisném ignorante", zasmál se tajemně Tleskač.

"No, tak mě pouč, Tleskač", mávl seržant žhavým koncem směrem k mřížím.

"Přece pumy, horské pumy, nástroj našeho Plánu", zasvítili Tleskačovi v očích světélka fanatismu, "Při přeletu nad vesnicí je z výšky svrhneme a vyhladíme všechnu tu zaklínačskou chátru…"

"Ano, skvělý plán, dva mastné fleky s rozšplíchnutou krví kolem je opravdu důvod k obavám."

"Cože?!", pohasla fanatická světýlka. Pak se Tleskač chytl za hlavu v gestu pochopení a prozření, "To je ale banda degenů! Jak jsem jim to mohl sežrat?! Takovej blábol?!"

"No, konečně začínáš racionálně uvažovat. Teď k tomu Velkýmu Plánu", opřel se pohodlněji o zeď seržant Slug.

* * *

"… tolik svodka hlášení, Náčelníku!" dočetla Korálek a svůdně mrkla na Náčelníka. Ten něco zamručel a dřímal dál. Korálek vstala, přešla k němu a sedla si mu na klín. Lejtko se v koutě zhoupl na židli, potáhl z dýmky a potutelně se usmál.

"Náčelníku, nemohl byste letošní besídku hodit na krk někomu jinému?!" přihlásila se do trapného ticha porady seržantka Zářící, "Ti nováčci vůbec nejsou schopný udržet v paměti text."

"Tak budeš muset přitvrdit, Půlko," pousmál se prostopleší seržant.

"No, je to Tvoje opera, Půlčičko, tak co kdyby sis ji nacvičoval sám!", sladce ironicky po něm šlehla Elánka.

"Cože?! Oni odmítají hrát v mé vizi?!" zděsil se seržant.

"No, asi jsou na ně ty tvoje hlubokomyslný verše těžký. A promiň, ale vybrnkat některý z těch skladeb na valchu, popelnici, triangl a to rozvrzaný pijáno je taky umění," hudrala dál Elánka.

"Tak vidíš, sama přiznáváš, že je to umění. Tak neremcej a trénuj. Džoník už se na to těší", mávla na ni od kojení Džeš Áine.

"Chvilku je tu mumly mumly velmájstryní mumly mumly a už…", brbla si do Slugových vousů Elánka.

"Já to slyším! Můj sluch trénujou mé děti!" pleskla kousající Džeš Áine.

"Náčelníku! Náčelníku?! ŠÉFE!" zařvala Náčelníkovi něžně do ucha Korálek.

"Co tu máme dalšího?!" škubl s sebou Náčelník a opřel se pohodlněji v křesle, nechávaje se láskyplně hladit Korálkem po zádech.

"Je tu výpověď toho Tleskače. Degeni mají Velký Plán na převzetí moci a verbujou do toho místní," natáhla se Korálek přes stůl a vytáhla Tleskačem podepsané prohlášení z desek.

"Já bych to neviděla tak zle," odstavila Áine Džeš od zdroje a upravila se do zbroje, "Jsou tu jisté náznaky, ale Bonifác je poslal do háje, vědma má svoji praxi v našem režimu jistou, Jelczin je v podmínce, takže si moc vyskakovat nemůže, Igorka Elánka předávkovala Ibalginem, takže je teď aspoň barevně s námi, no a Lejtko, po tom průšvihu s kostkami už taky seká ostajštinu. Takže zbývá Ječmínek. Ale Guláš s Ňauukem už dostali rozkazy a hlídkujou tam."

"Ten Ječmínek mi někoho připomíná, ale za Thora si nemůžu vzpomenout koho," promnul si zamyšleně vousatou bradu Slug. V tu chvíli kousla Korálek Náčelníka do ucha.

"Ano, máte pravdu, tak do toho! Úkoly jsou rozděleny! Vzhůru do ulic!" vzbudil se Náčelník, shodil Korálku ze svého klína, ukončil poradu a odebral se do své kanceláře. Noční Hlýtka, vida, že už nic jiného nebude, po sobě mrkla a s povzdechem se rozešla za dalšími povinnostmi. Za nimi se ze země s hudráním zvedala Korálek. Lejtko vstal, vzal si koště a začal zametat zasedačku.

"To jsou kostky z kostí nějakého učedníka. Našli jsme ho v jedné ze skříněk. Asi ho tam zapomněli kamarádi," brblal si při zametání ve stínu kápě.

* * *

"Pěkný kostým, strážníku. Kdepak jste ho vzal?!"

"… ten jsem našel v kanceláři velmistryně Panthery a myslím…"

"NA NÁSTUPU SE NEMLUVÍ!!!"

Nováček se sesunul v mdlobách k zemi. Další zkouška vánoční besídky začala. Elánka Zářící měla opravdu špatnou náladu.

"Part Kocoura neumí a ještě šlohne velmistryni kožich. Ta až se to dozví, tak ho stáhne z kůže. Doufám, že nikdo další neudělal nějakou podobnou pitomost při obstarávání kostýmů a rekvizit!", procházela podél nastoupených ochotníků.

Zuřivý řev od strážnice zvěstoval opak.

"Kde je moje bederka?!" hulákal jakýsi hlas v horních patrech.

Seržantka Zářící jen nevěřícně potřásla hlavou.

"Doufám, že ho nechcete ještě rozzuřit tím, že nebudete umět vyjádřit tu jeho vizi, obsaženou v téhle skvělé opeře," povzdechla si a zpražila nováčky pohledem, "No nic, tak začneme. A proberte někdo toho představitele Ňauuka."

* * *

Pískot kostěných píšťalek svolával strážníky Hlídky. Past se sklapla a Hlídka uzavřela oba konce uličky V Otrubách. Kordón strážců pořádku postupoval uličkou proti chumlu postav v bílých maskovacích uniformách degenské armády. Ti se snažili schovat v pekárně, ale všichni najednou nedokázali projít dveřmi. Strážníci je postupně rozebírali od okraje chumlu a propracovávali se tak ke dveřím do pekárny. Nakonec byla celá degenská jednotka pochytána, spoutána a odváděna na strážnici a do místnosti se skrz vyražené dveře prodrala elita sboru Noční Hlýtka.

"Gerio Vitfare Mattone, jsi zatčen za zločin Spiknutí proti vrchnosti," zaburácel pekárnou hlas seržanta Sluga.

"No paraván!" zařval s hrdě vztyčenou bradou vůdce Uctívačů Gingka.

"No pasaran! to mělo být, blbečku! Aspoň se to nauč příště pořádně!", praštila ho do hrdě vztyčené brady spodním hákem Elánka, "Navíc je to stejně mimo mísu, protože nevypadáš jako Isidora Bojovnice a navíc, jak by řekl slavný Generál Franco Behemot, my jsme prošli!" blýskla se navíc nad ležícím Uctívačem svou znalostí paralelní historie.

"Ječmínku, jsi zatčen za Spiknutí proti vrchnosti!" burácel dál seržantův hlas.

"Do pekla s váma, mizerové. Nestačí, že jste mi zabili bratra?!" zařval pekař a vytáhl zpoza pece rezavý šaršoun.

Čepel seržantova sihillu prořízla vedro panující v pekárně a střetla se s pekařovým železem. Rez se snášel v divokých poryvech k zemi, když ti dva kolem sebe kroužili.

"Já věděl, že jsem ten tvůj xicht už někde viděl," sykl seržant a piruetou se prohnal kolem Ječmínkovy parády.

"Jistě. Zabili jste bráchu, protože byl v LiPrZONu!", sekl zleva po Slugovi Ječmínek.

"V čemže?!" odrazil sek sebranou poklicí Slug.

"V Lize proti zabíjení ohrožených nestvůr," sbíral se ze země povalený Ječmínek.

"Jo tohle. Ale já ho nezabil," ťal po něm Slug.

"A kdo teda?!" překulil se Ječmínek a konečně vyskočil na nohy.

"Žravucha, kterou mi nedovolil zabít," přeskočil jeho fintu Slug.

"To jsou kecy," napřáhl na horní sek Ječmínek a ťal. Bohužel šaršoun byl na pekárnu předimenzován a zasekl se do trámu.

"Nejsou!" břinkla mu z každé strany poklicemi o hlavu Elánka.

Ječmínek se sesunul k zemi.

Vzpoura byla potlačena hned v zárodku a zlo bylo uvězněno…

* * *

… a dle práva potrestáno.

"Tak se mi to líbí," libovala si v první řadě sedící Elánka, když dozněl potlesk po prvním aktu Polévkové opery.

"Nutno podotknout, že Vitfar má opravdu skvělý bas a Guláše vystihl skvěle," naklonil se k ní seržant Slug.

"A ten Sbor židů v podání degenů byl taky skvělej. Skoro jako tuhle ten koncert Sašajovců," pochvalovala si velmistryně Panthera.

"Jo, byl to skvělej nápad, napařit jim tyhlety veřejně prospěšný práce," pochechtával se Slug.

"Buďte zticha a koukejte mi podat ty voříšky!", přihlásila se o další pytlík buráků velmistryně Áine.

"Cože?! To už je pátej pytlík. Nejsi těhotná?!" brblala Korálek.

"Ticho bude zpívat Tleskač!"

* * *

Dav se vyhrnul z bran strážnice a zaplnil ulici. Štědrovečerní nocí se nesly spokojené hlasy lidí, kteří shlédli kvalitní představení a najedli se za Hlídkařské peníze.

"Hele, woe, to je to místo, kam spadli ty dvě vlasatice, že jo?!"

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"Ty woe, Kašpare, ještě jednou mi řekneš, že nemáš ani šajna a narvu ti tu myrhu víš kam."

"Hele, čéče, Melichare, nemám ni šajna."

"……"

"Hele, čéče, Melichare, …. AUUUUUU!!!"

* * *

"Skvělý představení, Kuře", pochválila Elánku Áine a dala Džeš odříhnout. Slug zatím houpal Džoníka na kolenou a dělal mu Tahkle jedou páni.

"Jo, byl to sice riskantní nápad, ale hůř než s tou denní hlídkou a nováčky už to dopadnou nemohlo," oddechla si konečně Elánka.

"Štejdo, ceš koníka!"

"Koho to sem čerti nesou?!" vysadil si Džoníka za krk Slug.

Ode vrat k nim přicházeli tři podivné postavy.

"Hele, woe, je to tady. Hmm, ale haranti sou tu dva."

"Jauíííí… auu auuu…"

"No, to nevadí. Tak jim ty dárky rozdělíme a bude, co?!

"Kví kvá kvalimany."

"No dyk to říkám. Co, Kašpare, seš pro?! Víš co?! Neodpovídej!"

"Jauvíííííííí…."

Slug posadil Džoníka vedle kárky kam Áine odložila spící Džeš a postavil se vedle s rukou na jílci sihillu. Elánka se postavila z druhé strany a potáhla si významně z Toussaintského Tlustého. Ňauu a Guláš jistili perimetr zezadu a dýchali tak na obě děti a zahřívali je svým dechem. Tři podivné figury se sklonily nad sedící Áine.

"Tímto ti vzdáváme hold, panno vyvolená. A zde přijmi naše dary pro své děti. Zlato, balšám, kadidlo a vonnou myrhu," slavnostně pronesl Melichar a pak se spiklenecky naklonil k Áine a zašeptal, "Ale tu myrhu bych si bejt Váma nebral."

Pětice strážných se podívala zmateně po sobě a vybuchla v nevánoční řehot. Uslzená Áine pak vysvětlila třem poutníkům, že smích je výrazem díků, dary zabavila a ukázala jim, kudy se dostanou do přístavu. Poutníci poděkovali, vyrazili určeným směrem a už je nikdy nikdo neviděl.

Na ztichlou vánoční vesnici začal padat sníh. Všude byl klid a mír. A do té tiché přesvaté noci povlával na stromečku místo špičky velmi smutný zloděj Pantheřina kožichu.

* * *

"Nos na stůl, Bonifáci!", rozlehlo se ode dveří Bonifácova lokálu a korálky ze závěsu ve vchodu zavířily místností. Za korálkovým tornádem vstoupili obávaní strážci zákona a usedli ke stolu v temném rohu nálevny.
Bonifác s ošklivým zábleskem v oku přeskočil výčep, odrazil se od stropního trámu, v letu tasil sekáček a v podřepu dopadl na stůl mezi korbely. Břečka zkropila tváře okolo sedících nováčků Denní Hlídky. Bonifác opsal sekáčkem oblouk a jeden z denňáků se chytl za obličej. Useknutý nos opsal krvavý oblouk a s kýchnutím dopadl před barbarského seržanta Sluga. Zrzavý kocour se svezl z barbarova ramene, chtěje se krvácejícího nosu zmocnit. Seržantka Noční Hlýtky a nová velmistryně, sídhe Áine tasila svůj gwyhyr a těsně před jeho čumákem rozsekla nos vejpůl.
"Mysli na Guláška a rozděl se, koule chlupatá, zrzavá," zahrozila na Kocoura Áine a ukryla gwyhyr v záhybech pláště.
"Ňauu prskk!" zhltnul Ňauuk levou půlku nosu i s nudlí.
"Haha!," vypustila znuděně seržantka Elánka Zářící oblak štiplavého kouře z Toussaintského Silného, "To sis připravoval hodně dlouho, co?!"
Bonifác vesele přikyvoval a pouštěl si slinu na zástěru.
"No, dobře! Tak dost legrace a koukej přinést něco na zub!", křikla Elánka.
"A ty kleště nech laskavě pod pultem, než nás vážně naštveš!" doplnil svou Půlku Slug.
Bonifácovi zmrzlo veselí na rtech a, odloživ kombinačky, vyskočil zpoza nálevního pultu. Vyděšeně polkl a zmizel v kuchyni.
"Tak, konečně nás nikdo neruší," nahnula se spiklenecky nad stolem Áine, "Takže konečně ovládáme vesnici. Teď ještě musíme vyhrát miss a misáka. Teda Vy dva. Já jsem JEN rozhodčí."
"Viděli jste to?!" vybral si špatně tuto chvíli pro své nářky strážník bez nosu, "to bylo jasné napadení veřejného činitele."
Tři páry zlých pohledů a pět ostrých drápů upřelo svou pozornost na rušitele.
"No tak, viděli?! Žádám, abyste zakročili a učinili právu za dost!" dožadoval se denňák.
Zlé pohledy zvedly obočí nad absolutní absencí pudu sebezáchovy a pět drápů vyrylo do desky stolu hluboké rýhy.
"Bohové, jste snad hluchý?!"
Sihill a wiroledanka sykly vzduchem a na stůl dopadly strážníkovy uši. Pán a paní Půlkovi otřeli své zbraně a zasedli zpět ke stolu.
"Nejsme bohové! I když se jim dost blížíme, denňáku!," procedil skrz zuby barbar.
"A taky nejsme hlušší," dodala Elánka.
"To není fér!" chytal se za zbytky sluchovodu strážník, "Chtěl jsem jen spravedlnost!"
"Spravedlnost?!," navlékala uši na koženou tkaničku sídhe Áine, "Copak už je šest?!"
"Není, ale…", blekotal strážník, "Bohové, co to s tím má společného, že není šest?! Já tu krvácím mezi prsty z nosu, který mi usekl zdivočelý hostinský a vás to vůbec nevzrušuje. Ještě si klidně navlíkáte moje uši na tkaničku!", propadal panice a hysterii strážník a sledoval sídhe, kterak schovává jeho uši k ostatním do záňadří kroužkové košile.
"Takže spravedlnost před šestou žádáš?!", zeptala se s ledovým klidem sídhe. Okno pokryly ledové květy a korbele pokryla jinovatka.
"Ano! Co Vám tady, bohové, asi celou dobu vykládám! Konejte svou povinnost! Jste seržanti Městské hlídky!," ječel už nepříčetně strážník.
"Ty nejsi u hlídky dlouho, viď!", mrkla na něj Elánka.
"Cože?!," nepochopil její otázku strážník.
Gwyhyr, sihill, wiroledanka a spousta zubů a drápů zavířily vzduchem.
"Spravedlnost před šestou!," ozval se velmistrynin hlas z blýskajícího se klubka u stolu.
"Za prvé: Strážník nesmí navštěvovati nálevnu před koncem své směny!," vyletěl z klubka vířících čepelí useknutý strážníkův ukazovák.
"Za druhé: Nikdo nemůže krvácet z nosu, když ho nemá!," dopadl na stůl prostředník.
"Za třetí: Seržanti Noční Hlýtky nejsou bohové, ale oslovujeme je PANE!," zapíchl se špinavým nehtem do stolu prsteník.
"Za čtvrté: Strážník denní hlídky neskuhrá nestojí-li proti němu přesila alespoň dva na jednoho! Strážník Noční Hlýtky pak neskuhrá nikdy a řeší si své problémy sám!," dopadl vedle slánky malík.
"Hups!," dopadlo na stůl zápěstí.
"No, vidíš. A je to! Už ti ani neteče krev skrz prsty," mrknul na něj Slug a zasunul zbraň do pochvy.
Podlaha zaduněla, když na ní bezbarvý, šokem omdlelý strážník dopadl. Nováčci Denní hlídky zděšeně zírali na poručíka Ňauuka, který s obratností sobě vlastní vytáhl pořadač na svou sbírku a začal do ní řadit strážníkovy usekané prsty.
"A jen tak mimochodem," otočila se na zkamenělé denňáky seržantka Zářící a vrhla na ně zářící úsměv, "je šest hodin a to nám začíná směna!"
Převržené stoly, létající židle a dopadající korbele odbily šestou hodinu - začátek noční směny.
"Bonifáci, kde je to jídlo?!", houkla sídhe směrem ke kuchyni. Bonifác se smutným povzdechem před čtveřici položil pekáč s pečeným vepříkem a zakroutil hlavou.
"Nemáte náhodou šichtu?!," houkl na ně naštvaně.
"Máme. Potřebuješ snad něco, Bonifáci?!," mrkla na něj Elánka.
"Já že jsem tu slyšel něco o tom, že ve službě do nálevny nesmíte," nedalo to hostinskému.
"Joo!," protáhl seržant a podal kus masa na rameno Kocourovi, "To se týká strážníků. A my jsme seržanti Noční Hlýtky, víš?!"
"A proto se Vás to jako netýká?!" ztratil pud sebezáchovy Bonifác.
"Víš, seržanti Noční Hlýtky to je skoro něco jako Bohové," mrkla na něj s mastnou hubou sídhe, "tak přestaň řečnit, než Ti uhodíme do stavení bleskem."
"A ukliď si ten bordel, nebo tu někdo uklouzne a zláme si nohu."
"Ňauuuu!"
Bonifác potřásl hlavou, pokrčil rameny, vydal smutný povzdech a jal se uklízet. Co taky jinýho?! 'Proroctví se vyplňuje! Renegáti se dostávají na důležitá místa ve vesnici. Áine ovládá pozadí, Elánka má pod palcem dějiny a až se tam dostane Slug s Ňauukem… To si to tu zapálím sám a zmizím do Nilfgaardu!' pomyslel si a snažil se nedívat k tomu ošklivému stolu v koutě jeho hospody.

...celkem nic. Jsem ráda, že naše stavy poslední cca týden posílila Eäsilwing, kterou nutnost udržet chátrající hradiště naživu vyhnala pracovat do vsi. Její převážně modrá hlášení teď pomáhají vzbuzovat představu, že Hlýtka ještě žije. Kromě ní tam ještě občas hlásí korál, která naštěstí nevydržela být uražená věčně O:) Jo a já. Přitom začátkem měsíce to vypadalo slibně, hlásili i Slug, Elán, Finthar a Simeria. Hlášení není mnoho, ale mají hlavu a patu, takže promazávači nemají moc práce (nemáme). Ještě že tak, při pokusu hrábnout do starších měsíců jsem opět narazila na starou známou chybu - když smažete pár hlášení, naskočí cca v půlce měsíce několik set stran prázdných hlášení. Nedá se s tím nic dělat, protože jediné dvě velmistrovské programátorky nás opustily. Hran je od pátku v porodnici a Panthera naposledy ohlásila děsivou chorobu, načež se odmlčela úplně, což je dost skličující. Plně jsme si to uvědomili, když v průběhu týdne naprosto přestaly fungovat spěšné zprávy a nebyl nikdo, kdo by je opravil. Naštěstí po pár dnech začaly zase fachat, ale minimálně ve mně to vzbudilo vážné obavy ohledně toho, jak dlouho ZMM ještě vydrží v provozu...

Drazí pozůstalí, mám pro vás špatnou zprávu. Po několika měsících bídné nečinnosti jsem se opět rozhoupala k promazávání starých hlášení, konkrétně k dodělání sto let rozvrtanýho června 2008. Bohužel v průběhu mazání došlo k erroru, díky kterýmu se všechny hlášení scucly do obávaného nekonečného bloku znaků /o/o/o/o. Zalarmovala jsem Pantheru, ale škody byly nezvratné, takže za celý červen 2008 je tam teď jenom zpráva, že vlivem nepřízně serveru došlo k vymazání dat.

Jelikož to nebylo poprvé a podle všeho ani naposled, vytvořila Panthera záložní soubory, takže jestli někde takovej paskvil uvidíte, hlašte to, ať se to dá opravit a zjistit, kde se stala chyba...

"Takhle to není," prohlásil a dál přežvykoval snopek Cladonia ranginifera z letošní sklizně.